Projekt vagón, aneb holocaust

Ve středu odpoledne se na suplování naší školy objevilo, že zítra místo fyziky a češtiny navštívíme jakýsi Projekt vagón. Nikdo z nás nevěděl, co je tato akce zač, ale celá třída jí přijala asi s těmito slovy ,,lepší než fyzika to bude určitě". Ještě tentýž den jsem si na internetu vyhledal, že se jedná o projekt zaměřený na holocaust a musím říct, že jsem tím byl nadšen, protože už dřív jsem se chtěl dozvědět trochu víc k tomuto tématu.

Všechno to začalo na vlakovém nádraží v Liberci, kde se naše třída sešla s profesory a pokračovali jsme chůzí dál k napohled starému vagónu. Před tímto vagónem nás přivítal jakýsi slovák, který nás po chvilce ,,lekce slovenštiny" pustil do vagónu, ve kterém se během nacistického teroru v Čechách přepravovali lidé do koncentračních táborů. Hned jak jsem vešel do vnitř, padl na mě takový divný pocit, který byl nejspíš vyvolán tím, že jsem si uvědomil kolik lidí už z tohoto vagónu nevystoupilo živých. Nicméně jsem tento pocit brzy překonal a začal zkoumat všelijaké nápisy, dobové fotografie a články, které byli na velkých tabulích po celém vagónu. Naše poznatky z vagónu doplnil již zmiňovaný slovák svou relativně krátkou řečí.

V druhé části prohlídky jsme přestoupili do druhého vagónu, ve kterém nebylo vůbec nic kromě pár modelů lidí a televize, ve které jsme schlédli asi dvaceti minutový film. Film pojednával zejména o exportu židů do koncentračních táborů a o jich životech v nich. Například jsme se dozvěděli, že po dobu transportu(2dny až 2týdny) měl člověk k dispozici pouze 2dL vody a 1m. To vše bylo ještě horší tím, že ve vagónu nebyl žádný záchod, tudíž lidé museli svou potřebu vykonávat před cca.80 lidmi.

Pokud chcete tento projekt navštívit, klikněte zde.